V této kapitole jsme zvažovali. Význam demokracie v omezeném a popisném smyslu. Demokracii jsme chápali jako formu vlády. Tento způsob definování demokracie nám pomáhá identifikovat jasný soubor minimálních rysů, které musí mít demokracie. Nejběžnější formou, kterou má demokracie v naší době, je forma reprezentativní demokracie. O tom jste již přečetli v předchozích třídách. V zemích, kterým nazýváme demokracie, všichni lidé nevládají. Většina může přijímat rozhodnutí jménem všech lidí. Ani většina nevládá přímo. Většina lidí vládne
prostřednictvím svých zvolených zástupců. To se stane nezbytným, protože:
• Moderní demokracie zahrnují tak velké množství lidí, že je pro ně fyzicky nemožné sedět a přijímat kolektivní rozhodnutí.
• I kdyby mohli, občan nemá čas, touhu nebo dovednosti, aby se zúčastnil všech rozhodnutí.
To nám dává jasné, ale minimální pochopení demokracie. Tato jasnost nám pomáhá odlišit demokracie od nedemokracie. Nedovoluje nám to rozlišovat mezi demokracií a dobrou demokracií. Nedovoluje nám vidět fungování demokracie mimo vládu. Za tímto účelem se musíme obrátit na širší významy demokracie.
Někdy používáme demokracii pro jiné organizace než vládu. Stačí si přečíst tato příkazy:
• „Jsme velmi demokratická rodina. Kdykoli je třeba přijmout rozhodnutí, všichni se posadíme a dospějeme k konsensu. Můj názor je důležitý stejně jako můj otec.“
• „Nemám rád učitele, kteří nedovolují studentům mluvit a klást otázky ve třídě. Chtěl bych mít učitele s demokratickým temperamentem.“
• „Jeden vůdce a jeho členové rodiny rozhodují o všem v této straně. Jak mohou mluvit o demokracii?“
Tyto způsoby použití slova demokracie se vrací ke svému základnímu pocitu způsobu přijímání rozhodnutí. Demokratické rozhodnutí. Zahrnuje konzultaci a souhlas všech těch, kteří jsou tímto rozhodnutím zasaženi. Ti, kteří nejsou mocní, mají totéž říkají při rozhodování jako ti, kteří jsou mocní. To se může vztahovat na vládu nebo rodinu nebo jakoukoli jinou organizaci. Demokracie je tedy také principem, který lze aplikovat na jakoukoli sféru života.
Někdy používáme slovo. Demokracie nepopisuje žádnou existující vládu, ale stanovit ideální standard, na který se musí usilovat o všechny demokracie:
• „Skutečná demokracie přijde do této země, pouze když nikdo nebude hlad do postele.“
• „V demokracii musí být každý občan schopen hrát stejnou roli při rozhodování. Proto nepotřebujete pouze stejné hlasovací právo. Každý občan musí mít stejné informace, základní vzdělání, stejné zdroje a hodně závazku.“
Pokud tyto ideály bereme vážně, pak žádná země na světě není demokracií. Přesto nám porozumění demokracii jako ideálu připomíná, proč si ceníme demokracie. Umožňuje nám posoudit existující emokracii a identifikovat její slabosti. Pomáhá nám rozlišovat mezi minimální demokracií a dobrou demokracií.
V této knize se moc nezabýváme touto rozšířenou představou o demokracii. Zaměřujeme se zde s některými hlavními institucionálními rysy demokracie jako formy vlády. = Příští rok si přečtete více o demokratické společnosti a způsobech = hodnocení naší demokracie. V této fázi musíme jen poznamenat, že demokracie se může vztahovat na mnoho sférů života a že demokracie může mít mnoho podob. Mohou existovat různé způsoby, jak přijímat rozhodnutí demokraticky, pokud bude přijata základní princip konzultací. Nejběžnější formou demokracie v dnešním světě je vláda prostřednictvím volených zástupců lidí. O tom si přečteme více v kapitole 3. Ale pokud je komunita malá, mohou existovat i jiné způsoby, jak přijímat demokratická rozhodnutí. Všichni lidé mohou sedět spolu a přijímat rozhodnutí přímo. Takto by měl Gram Sabha pracovat ve vesnici. Dokážete myslet na jiné demokratické způsoby rozhodování?
To také znamená, že žádná země není dokonalou demokracií. Rysy demokracie, o nichž jsme v této kapitole diskutovali, poskytují pouze minimální podmínky demokracie. To z něj neznamená ideální demokracii. Každá demokracie se musí pokusit realizovat ideály demokratického rozhodování. Toho nelze dosáhnout jednou provždy. To vyžaduje neustálé úsilí, aby se zachránilo a posílilo demokratické formy rozhodování. To, co děláme jako občané, může změnit, aby byla naše země více či méně demokratická. To je síla a
Slabost demokracie: Osud země závisí nejen na tom, co vládci dělají, ale hlavně na tom, co jsme jako občané.
To je to, co odlišuje demokracii od jiných vlád. Jiné formy vlády, jako je monarchie, diktatura nebo vláda jedné strany, nevyžadují, aby se všichni občané účastnili politiky. Ve skutečnosti by většina nedemokratických vlád chtěla, aby se občané nezúčastnili politiky. Demokracie však závisí na aktivní politické účasti všech občanů. Proto se musí studie demokracie zaměřit na demokratickou politiku.
Language: Czech
A